Zájezd na Mistrovství Taiwanu veteránů

10.11.-6.12.2008

Pro přepis čínských názvů existuje mezinárodní transkripční systém zvaný pinyin (Peking/Beijing).

Účastníci zájezdu:
Atleti-veteráni:
Karel Binter, Jarda Hanuš, Vašek Holý, Vláďa Horák, Petr Gybas,
Franta Joch, Jirka Libra, Karel Matzner, Ivan Sobotka, Honza Szturc, Jana Chlupatá a Slávka Ročňáková
Doprovázející team:
Květa Binterová, Honza Chlupatý, Jana Feiferová, Eliška Podmolíková, Eda Richtar a Jenka Richtarová.

10.11.2008 - Praha

Odlet z Ruzyně v 19,15 hod. do Soulu

11.11.2008 - Soul

Přílet do Soulu ve 14,30 hod. místního času. Časový posun je 8 hodin.

Z Prahy jsme odletěli po předchozím poučení, že jsme s Ivanem neukáznění, protože jsme nepočkali na ostatní a přešli jsme do bezcelní zóny sami. Pak ještě průchod přes rentgen, přišel jsem o pěnu na holení, šampon a body spray, protože byly větší než 100 ml a nelze je brát do letadla. Na Boarding pass mám zapsán let KE 936, sedadlo 44A. Pak už jen téměř 9 hodinový let přes Polsko, pod Moskvou, přes Ural, Sibiř, Mongolsko a Čínu do Koreje. Když vidíme ostrůvky a lodičky, jsme v Soulu. Časový posun je 8 hodin. První pohled na odletovou tabuli v Soulu. Trochu jiné znaky. Mobil ztratil signál.
Ubytování, večeře i snídaně v tranzitním hotelu Zeumes na ostrově Incheon, asi 20 km od centra, naproti stanice metra Unseo. Postel, válenda, 2 TV, počítač, masážní vana. To je vybavení našeho dvoupokoje. Každý si vybíráme svůj, abychom se nerušili při velmi důležité aklimatizaci.
Procházka po okolí, všude samý hotel, jídelny a bary, obchoďák Lotomarkt, do centra Soulu daleko. Na obchodním domě se děti učí Tai-chi. Procházku končím na nádraží a taky se podívám za nádraží, kde vede nová cesta na místní letiště. Při procházce po ostrově porovnáváme ceny zboží, není velký rozdíl oproti našim. Na obchodním domě je pro nás nejzajímavější výcvik malých dětí v bojovém umění. Večer pak hodinová relaxace v masážní vaně. Po večeři pokus o navázání kontaktu s domovem prostřednictvím počítače. Úspěšný! A vzhledem k tomu, že u nás je o 8 hodin méně, tak i okamžitá odpověď od holek, které trávily čas v práci. Před usnutím v rámci vyrovnání časového posunu přepínám programy v TV. Po 2 hodinách spánku se rozsvítilo hlavní světlo. Ivan se chtěl podívat na hodinky a zmáčknul dálkový ovladač. A je po spánku. Ráno cestujeme zpět na letiště.

12.11.2008 - Taipei



Další let má číslo KE 691, sedím na čísle 51B. Odlétáme v 9,35 hod., v Taipei přistáváme v 11,35 hod. Časový posun je 7 hodin. Současně přilétl náš průvodce Mgr. Martin Hlava (v „civilu“ překladatel a tlumočník) a čekala nás i průvodkyně Zuzana Folprechtová, studující na univerzitě v Tainanu čínštinu a byznys a vyučující angličtinu.
Smluvním busem se přesouváme do hostelu Holo Family House naproti hlavnímu nádraží. Skromné – rodinné ubytování, samoobsluha - zdarma k dispozici různé teplé nápoje, hrnec polévky – a internet. Majitelka Jennifer – vášnivá fotografka, si náš příjezd zaznamenala a hned druhý den vytvořila internetovou stránku, kterou jsme mohli odeslat domů. První pokoj, který nám byl nabídnutý, byl umístěn nad hlavní ulicí s perfektním výhledem na Taipei. A protože nebyl zrovna velký zájem o pokoj, kde jsou slyšet auta zdola, vzali jsme ho s Ivanem. A nelitovali jsme. Na dveřích měl příznačný nápis: VIP
Odjezd do Národního palácového muzea. Expozice o vývoji keramiky, porcelánu, poklady převezené Čankajškem z Číny (jadeit „čínské zelí“), řezbářské skvosty – skládané krabičky. Přejezd do Longshan Temple – dnes sváteční bohuslužby, k uctění Matsu - bohyně cestovatelů a studentů. Všude plno lidí, svíček, vonných tyčinek. Kouřový opar, hudba, zpěv, zvonky. Mniši v odlišných kutnách několika barev. Večer na nočním trhu, v Snake Gallery si dáváme k večeři hadí polévku a svého prvního hada. Květa si dala kuřecí drápy. Moc si však taky nepochutnala. Nakonec jsme se rozjeli typicky českým způsobvem. Vypili jsme jim celodenní zásobu piva. První dojmy z města – dopravní džungle a kromě aut – celý národ na skútrech! Večer jsme zalehli docela brzy, byl to trochu náročný den. Ale zdá se, že holky jsou na tom ještě hůře.

13.11.2008 - Taipei

Kromě Jennifer se o nás pečlivě stará taky kuchařka. Kromě zásobování a vaření musí taky umýt nádobí. Odjezd za sluníčka znovu k Palácovému muzeu. Včera jsme vyfotili přes zákaz některé exponáty, dnes ještě příchod do muzea. Za tmy už to nešlo. Dnes do muzea proudí další lidé, především však školáci.
Pak do hor vulkanického původu s vyvěrajícími horkými prameny, do Národního parku Yangmingshan, severně od města. Počasí se změnilo, s nabývající výškou je mlhavo. Cestičky v příkrém svahu, pavilonky se svačícími taiwanskými rodinkami, bujná zeleň, rybníčky, vodopády. Pod horou Qixing (Čišing = 7 hvězd – 1100m) horký pramen Milk Lake, ale liják nás zahnal dolů. Po prohlídce části parku začíná mrholit. Ještě vyfotit příchod do parku, pro nás je to však již odjezd.
Začíná dosti hustě pršet. Přijíždíme do lázní s termální vodou. Správce nám však oznámil, že za takového počasí mají zavřeno. Uvnitř před vrátnicí jsou stromečky, pod nimiž jsou bílé kameny. Jeden z nich si vezu na památku. Horkou koupel jsme si dali raději pod střechou, v hotelových lázních na druhé straně svahu – v nádržích po dvou. Odjezd zpět do města. Po oddychu toulky po nočním trhu v metru. Je tam poměrně dost lidí, především nakupujících v desítkách obchodů. Mladí v podzemí cvičí, někteří soutěží, další mají kurz obsluhy. Večer sedíme při kytaře (Karel a Zuzana). Při tom majitelka hotelu nám každému dala jako upomínku pohlednici hotýlku s napsáním jména v čínštině, které nám udělila za pomoci Zuzany podle písmen našich jmen.
Ještě jsme prošli okolí hotelu, abychom si udělali obrázek o nočním životě lidí ve velkoměstě. Po příchodu před hotel jsme mezi proudícími davy objevili dívku, která držela transparent "VOLNÉ OBJETÍ". Vyfotil jsem ji a ona mě vyzvala k provedení uvedeného úkolu. Do ucha mi za to děkovala. To se u nás nemůže stát.
Zuzka neodolala a večer nám dala "vstupní test", asi proto, aby si ověřila, zda i veteráni mají IQ. Vítězkami se staly Eliška a Jana. Trochu jsme soutěž podcenili, Ivan mi dal plnou důvěru v zaškrtávání odpovědí. Prohráli jsme. Kdo by mohl tušit, že Taiwanky se na WC postaví, protože jsou zvyklé na "šlapačky", když zatím jediný záchod jsme viděli na hotelu a ten byl normální. Ráno pak odjezd na Taipei 101 – nejvyšší budovu světa. K autobusu před hotel se přišla rozloučit i Jennifer. Základní údaje o "Stojedničce": 101 pater, 509m, v provozu od 2004.

14.11.2008 - Taipei



Tichý rychlovýtah do 87. patra s panoramatickou vyhlídkou. Po zakoupení lístků jsme chvíli čekali, až nás do výtahu pustí sličná výtahová služba. Shora jsme si vyfotili okolí budovy i vzdálenější část města. Sami jsme si pořídili snímky u největšího gyroskopu světa, který váží 660q a zajišťuje stabilitu budovy.
Kromě vystavených předmětů jsou v patře i suvenýry na prodej. Korále, soupravy fotek i uměleckých předmětů, drahé kameny. Pak návštěva rozsáhlého Čankajškova mauzolea (přepis Chiang Kai-shek). Tohle je boční brána se střechami zvláštní modré barvy. Mauzoleum obsahuje dobové dokumenty a pamětihodnosti, voskovou figurínu za stolem a bronzovou sochu v nadživotní velikosti. Čankajškova auta stojí také za shlédnutí.
A tohle je snímek mauzolea z čelní strany. Odjíždíme na jih do Changhua. Zahřívací kolo autobusem kolem stadionu, než jsme našli vjezd. Absolvovali jsme prezentaci, když byl trochu problém se čtením disciplin a časů v propozicích. První fotky ze stadionu, abychom si našli své discipliny. Tady jsme se setkali s Adamem Li, který nám start zprostředkoval. Ubytování v poměrně blízké vzdálenosti, v hotýlku s přilehlou svatyní. Z počátku jsme po kroužení v ulicích města autobusem mysleli, že budeme muset na stadion jezdit. Stačilo však správně se zorientovat a po čtvrthodince jsme byli na místě.
Na 18,30 máme pozvání na banket pořádaný „hejtmanem“ regionu Changhua, údajně předsedou veteránů. Večeře o mnoha chodech. V průběhu večera jsme předali suvenýry několika místním i japonským účastníkům. Panu hejtmanovi a předsednickému stolu předáváme knihu o Praze, Ferneta a Bechera. Také Adam dostal menší publikaci o Praze a Bechera. Následují zpěvy na pódiu u mikrofonu, především japonské. Neodolali jsme a vystoupili jako sbor s písní Vínečko bílé. Loučíme se ve 20,30 hod., ráno nastupujeme na dráhu a chceme dokázat, že nás nepozvali zbytečně.

15.11.2008 - Changhua



V dálce mě porazil japonský mistr Asie, titul získal před 14 dny na závodech v Thajsku. Po soutěži jsem mu předal čepici, ostatním rozhodčím čelenku a materiály města Zlína. Manažerka jednoho družstva veteránů. To je něco nevídaného, taky bychom nějakou potřebovali. I když na Taiwanu jsme tento problém nemuseli řešit. Zuzka zvládala vše, od tlumočení až po nákup a balení snídaní v průběhu noci, pro nás, kteří jsme pak už jen ráno vzali balíček a posnídali.
Wang - místní řidič a průvodce, který nemluví jen když spí. Ani to však není jisté. Zuzka by mohla hovořit. Neustále něco organizoval, komandoval, prostě se o nás staral. Na závěr zorganizoval i hromadný nákup cigaret, které jsme mu museli pronést přes bezcelní prostor. Nikdy jsem neviděl tak rychlý přebal z tašek do velkého batohu přímo v letištní hale. Po závodech jsem se nechal vyfotit se závodníkem z Taiwanu, který měl přes 90 let. A bylo jich tam víc. Od pořadatelů dostali i zvláštní ceny.
Tito rozhodčí se starali o hladký průběh všech běhů na jejich mistrovství. Ivan Sobotka zvítězil v hodu oštěpem. Pak tradičně zalehl na trávu a využil odpoledního sluníčka k opálení jeho již tak snědé pokožky.
Po závodě jsem se odebral na hotel, kde jsem byl pohoštěn hoteliérem jeho výtečným čajem. Na oplátku jsem mu nalil velkou štamprli slivovice. Pak jsem se s Jardou Hanušem vydal k velkému Buddhovi. Před vchodem do parku jsme si vyfotili holky s rouškami. Je to tady hodně rozšířené, ačkoliv my jsme žádný smog nezaznamenali. Na kopec k Buddhovi vede cestička proti proudu hezkého potoka.
Pod velkou sochou Buddhy je možnost posedět a případně se občerstvit. Holky to musely využít. Vůbec jim nevadilo, že jsme je vyrušili fotoaparátem. A to je ten slavný velký Buddha.
K Buddhovi se modlí všichni. I sošky poddaných. Zajímavostí je, že všude, v chrámech i na prostranství hrála celý den reprodukovaná hudba písničku Klementajn. Že by převzali repertoár od Semaforu? Druhý den jsem si pořídil snímek dvou hlasatelek, od nichž jsme se naučili slovíčko AJTITJU. Zuzka tvrdí, že se to vyslovuje jinak a znamená to kategorii mužů. Jenže to slovo říkaly u každého jména, proto nám tak utkvělo v paměti a téměř se pak stalo heslem.

Zájezd na Mistrovství Taiwanu veteránů - 2

Chceš vidět zájezd do Hong Kongu 2012? Klikni!

Dovolená v Hong Kongu 2012